USA vrací miliardy za cla, trhy trápí nejistá obchodní politika

Rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, které zpochybnilo část celní politiky administrativy Donalda Trumpa, ukazuje na stále větší napětí mezi ekonomickou realitou, právním rámcem a politickým využíváním obchodních bariér, říká v komentáři Jan Kořínek, analytik a obchodní ředitel spořitelního družstva Artesa.

Samotný fakt, že americká vláda již musela vrátit více než 20 miliard dolarů na neoprávněně vybraných clech, představuje mimořádně významný precedent nejen pro americkou ekonomiku, ale i pro globální obchodní prostředí a finanční trhy.Z pohledu investorů i firem je důležité, že nejde pouze o jednorázový právní spor.

Situace potvrzuje, že obchodní politika Spojených států se v posledních letech stává stále méně předvídatelnou a více závislou na politických rozhodnutích exekutivy. To výrazně komplikuje dlouhodobé plánování firem, které jsou navázány na mezinárodní dodavatelské řetězce.

Trumpova administrativa během druhého funkčního období využila zákon o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích (IEEPA) k rozsáhlému zavádění cel specifických pro jednotlivé země. Nejvyšší soud však nyní jasně naznačil, že prezident překročil pravomoci, které mu tento zákon poskytuje. Výsledkem je nejen povinnost vracet miliardy dolarů importérům, ale především vytvoření nejistoty ohledně budoucí vymahatelnosti podobných opatření.

Zapojeny jsou stovky firem

Do procesu refundací jsou zapojeny stovky společností včetně největších amerických maloobchodních řetězců, logistických firem i automobilek. To samo o sobě ukazuje, jak rozsáhlý dopad měla tato cla na americkou ekonomiku. Pro firmy jako Walmart, Costco, General Motors nebo FedEx nešlo pouze o účetní položku, ale o náklady, které se promítaly do cen zboží, investičních rozhodnutí i plánování výroby.

Celní politika administrativy měla navíc výrazný inflační efekt. Cla v principu fungují jako dodatečná daň na dovoz, kterou ve výsledku často platí koncový spotřebitel. V období, kdy americká ekonomika stále bojuje s doznívající inflací a vysokými úrokovými sazbami, představují podobná opatření další tlak na ceny. Návrat části vybraných prostředků může některým firmám krátkodobě zlepšit cash flow, nicméně nejistota kolem budoucí obchodní politiky přetrvává.

Klíčové je také to, že Trumpova administrativa se snaží využívat jiné právní mechanismy k pokračování celní strategie. Aktuálně platné desetiprocentní plošné clo podle § 122 zákona o obchodu z roku 1974 je z hlediska trhu možná ještě důležitější než samotné refundace. Investoři totiž vidí, že administrativa hledá cesty, jak obchodní restrikce zachovat i přes soudní omezení.

Konec stability trhu a důvěry investorů

To vysílá důležitý signál globálním trhům. Spojené státy byly dlouhodobě vnímány jako relativně stabilní a předvídatelné regulatorní prostředí. Pokud se ale obchodní politika začne stále více pohybovat na hraně právních interpretací a soudních sporů, může to oslabovat důvěru investorů a zvyšovat volatilitu trhů.

Významná je rovněž politická rovina celé situace. Trumpovo veřejné prohlášení, že si „zapamatuje“ společnosti, které nebudou požadovat vrácení cel, lze interpretovat jako nepřímý tlak na firmy, aby své obchodní kroky přizpůsobovaly politickým očekáváním administrativy. Pro podnikatelské prostředí jde o poměrně nekomfortní situaci, protože firmy se dostávají mezi ekonomickou racionalitu a politickou loajalitu.

Z pohledu Evropy i České republiky je důležité sledovat zejména dopady na mezinárodní obchod a průmysl. Pokud by Spojené státy pokračovaly v agresivnější celní politice, může to negativně ovlivnit globální obchodní toky, ceny surovin i exportně orientované ekonomiky. Český průmysl je silně navázán na evropské dodavatelské řetězce, které jsou zároveň propojeny s americkým trhem, zejména v automobilovém a technologickém sektoru.

Pro finanční trhy je pak podstatné i to, že podobné kroky mohou komplikovat měnovou politiku amerického Fedu. Vyšší cla znamenají riziko vyšší inflace, což může oddalovat snižování úrokových sazeb. To má následně dopad nejen na dolar a americké dluhopisy, ale nepřímo i na evropské financování a investiční sentiment.