Mozek miluje řád. Trhy fakt ne.
Už v mých starých článcích o psychologii tradingu jsem psal, že trhy jsou jakýmsi živým organismem, který se vyznačuje svojí iracionalitou.
A tady na druhé straně přichází Trader se svým systémem, který dává smysl na papíře, ale výsledky má úplně jinde. A čím víc se s tímto traderem na konzultaci bavím do hloubky, tím víc se ukazuje, že problém není v systému, ale ve způsobu, jakým si interpretuje realitu.
Mozek totiž funguje přes mentální modely – což jsou takové malé mapy, které mají zjednodušit svět.
Jenže trh není svět, na který je mozek evolučně připravený.
A tady vzniká největší konflikt.
Lineární myšlení v nelinerárním světě
„Když to rostlo včera, poroste to i dnes.“
„Když přišel breakout, musí přijít pokračování.“
Jenže trh nefunguje jako příběh s kapitolami, ale jako chaotický systém s nelineárními reakcemi.
Náš mozek má ale tendenci hledat trend i tam, kde není. Psychologové to nazývají apofenie – tedy tendenci vidět vzorce i v obyčejné náhodě.
Proto tolik traderů nakreslí trendovku, support, či cokoliv jiného i tam, kde je to ve skutečnosti jen šum.
Lineární model světa vede k nelineární realitě trhu, a to v nás pak vyvolává frustraci.
Kauzalita tam, kde je náhoda
Další mentální past, kterou vídám pořád.
„Když AUD silně rostl při datech, další den určitě zkoriguje.“
„Když to udělalo takový velký knot, určitě tam byly velké objednávky.“
Náš mozek je posedlý příčinou a následkem.
Jenže finanční trhy jsou směs emocí, algoritmů, likvidity a mikrostruktury – nikoliv logických příběhů.
Filozof Nassim Taleb to ve své knize Černá labuť nazývá narrative fallacy – tedy touhu vysvětlit si velmi složitou událost či náhodu hodně zjednodušeným příběhem, aby svět dával smysl.
Problém je, že čím lepší příběh trader vymyslí, tím víc mu pak věří.
Průměr jako jistota, která neexistuje
„Všechno se vrací k průměru.“
To je další častý model, který u traderů pozoruji.
(Akciový index NIKKEI a vizualizace průměrné "rovnovážné" ceny v rámci modelu Premium/Discount + vizualizace objemu pomocí Fixed Range Volume Profile, který zobrazuje nejvyšší objem obchodů kolem středových hladin u rovnováhy).
Ano, mean reversion existuje.
Ale ne pořád. Ne všude. Ne na všech trzích. A ne ve všech režimech.
Statistické koncepty jako průměr, odchylka či návrat k rovnováze vycházejí z prostředí, kde je systém uzavřený, relativně stabilní a predikovatelný.
Trh je opak.
Proto tolik mean-reversion traderů končí velkými výplachy: používají stabilní model v nestabilním prostředí.
„Čím víc informací, tím lepší rozhodnutí“ – největší omyl dnešní doby
Mnoho traderů si myslí, že více analýzy = lepší výsledky.
Ve skutečnosti neurověda říká pravý opak.
V úvodu jsem odkazoval na svůj starý článek, ve kterém je třetím bodem tzv. závislost na informacích. To přesně demonstruje problém tohoto mentálního modelu.
Prefrontální kůra má limit.
Když je zahlcená, zhoršuje se schopnost rozhodovat, stoupá impulzivita a mozek začne používat zkratky.
Více dat tedy často znamená horší trading.
A výsledkem je paradox:
"Čím víc se trader snaží získat jistotu, tím víc ji ztrácí."
„Když něco fungovalo v minulosti, bude to fungovat i teď.“
Trh opravdu není stabilní systém.
Je to adaptivní ekosystém – tzn. konkurence algoritmů, traderů, institucí, high-frequency hráčů i chování davu, atd.
To, co fungovalo v roce 2018, dnes může být jen vzpomínka.
A jeden z nejhorších mentálních modelů je ale představa stabilní budoucnosti.
Je to pohodlné, lidské a pochopitelné… ale velmi nebezpečné.
Perfekcionistický model: „Existuje ideální vstup“
Tento mentální model ničí nejvíc talentovaných traderů, a musím se přiznat, že i já s ním občas zápasím.
Hledáme dokonalý moment, dokonalou úroveň, dokonalý candlestick.
Jenže perfekcionismus je jen strach maskovaný jako preciznost.
Trh perfektních chvílí nabízí tak málo, že trader to nakonec nevydrží a udělá opak:
vstoupí impulzivně, protože už to prostě „musí přijít“.
Perfekcionistické myšlení silně vyčerpává naše kognitivní zdroje, což jednoznačně vede k impulzivitě a nelogickým rozhodnutím.
Mentální model dominance: „Když to pochopím, budu to mít pod kontrolou.“
A tenhle model vnímám jako jeden z nejčastějších.
Chceme věci chápat. Chceme jim rozumět. A pár ziskových obchodů nám dá chvilkovou přehnanou sebedůvěru, že "už jsem na to přišel."
Trh ale nelze kontrolovat.
V nejlepším případě lze kontrolovatsvé reakce (a to taky dost omezeně).
Jak říká stará stoická myšlenka:
„Neovládáme vnější svět, ale svůj vztah k němu.“
Trader, který se snaží porozumět trhu jako uzavřenému systému, se jen vyčerpá.
Trader, který se naučí pracovat s pravděpodobností, se začne rozvíjet.
Co tedy s tím v praxi
Z praxe s tradery vidím, že pomáhá:
– vést si „mapu myšlení“ – prostě si jednoduše psát někam do zápisníku nebo excelu, jaké příběhy si vytvářím o trhu
– ptát se: „Jaký model teď používám?“
– zkoumat, jestli popisuju realitu nebo představu
– pracovat s vědomým přepínáním mezi modely
– přijmout, že některé modely fungují jen někdy
Čím víc je trader flexibilní, tím méně je závislý na jednom pohledu.
A právě schopnost adaptovat se je to, co přežívá v chaosu.
Závěr
Trader, který si uvědomí, že jeho myšlení je jen mapa – ne skutečný terén – získává zásadní výhodu.
Začne se přizpůsobovat trhu místo toho, aby nutil trh přizpůsobit se jeho představám.
A právě tam vzniká skutečná profesionalita v tradingu.
Pepa Zeman
Tým FXstreet.cz
