Investování bývá vnímáno jako racionální činnost. Jako aktivita založená na analýze dat, tržních trendů a logickém rozhodování. Realita nám však ukazuje, že i v této oblasti hrají významnou roli psychologické faktory, včetně těch, které se týkají sebehodnocení a vnímání vlastních schopností. Jedním z nejčastějších jevů je například nadměrná sebedůvěra investorů. Ta může u lidí, kteří investují své nebo cizí finance, vést k systematickým chybám, podcenění rizik a přeceňování vlastních znalostí či úsudku.
Z psychologického hlediska jde o kognitivní zkreslení, známé jako efekt nadměrné sebedůvěry (overconfidence effect, overconfidence bias). Tento jev byl pozorován v různých zemích a týká se jak mladistvých, tak dospělých. Lidé mají tendenci nadhodnocovat své schopnosti, vyhlídky a šance na úspěch. Literatura definuje tento efekt jako systematickou chybu v úsudku, která se projevuje například tehdy, když lidé hodnotí správnost svých odpovědí na intelektuální otázky. Nejvýrazněji se projevuje u obtížných testových úloh, kde si lidé věří více, než odpovídá jejich skutečnému výkonu. Naopak u jednoduchých otázek mají tendenci si věřit méně, než by bylo adekvátní.
„Lidé jsou příliš sebevědomí ve svých úsudcích. Nadměrná sebedůvěra je nejvýraznější kognitivní chyba ...“ Daniel Kahneman
Výzkumy například zkoumaly, zda kognitivní zkreslení nehrála roli na počátku globální finanční krize v roce 2007. Zjistilo se, že expertní sebedůvěra finančních analytiků jim znemožnila reagovat na varovné signály naznačující blížící se kolaps. Dokonce i tehdy, když i laici tušili, že krize je nevyhnutelná. Efekt nadměrné sebedůvěry má zásadní dopad na lidské myšlení, zejména na chyby v rozhodování. Vysvětluje například trvale vysoká čísla podnikatelských aktivit, přestože mnoho z nich končí neúspěchem. Je také příčinou válečných konfliktů nebo soudních sporů. Vraťme se však k financím a investování. Tento fenomén se zde projevuje zejména u investorů, kteří po několika úspěšných obchodech začnou věřit, že mají výjimečný talent nebo intuici. Ignorují statistickou náhodu, tržní cykly i varovné signály. Nadměrná sebedůvěra vede k častějšímu obchodování, vyššímu riziku a v konečném důsledku k finančním ztrátám.
Z vlastní psychologické praxe si vybavuji klienta, úspěšného IT podnikatele, který se začal intenzivně věnovat investování. Po počátečních ziscích nabyl přesvědčení, že „vidí věci, které ostatní nevidí“. Ignoroval rady finančních poradců, přestal sledovat fundamentální ukazatele a začal investovat impulzivně. Když se trh obrátil, utrpěl výrazné ztráty, které vedly k úzkosti, nespavosti a ztrátě sebedůvěry. V terapii jsme pracovali na obnově realistického sebehodnocení, schopnosti přijímat nejistotu a rozvíjení kritického myšlení.
Nadměrná sebedůvěra, jak již bylo zmíněno, představuje odchylku od racionálního myšlení. Je definována jako přehnaná víra ve vlastní úsudek, intuici a schopnosti. Výzkumy ukazují, že lidé si bývají jistí na „110 %“ i v oblastech, o kterých ve skutečnosti nic nevědí. Z toho vyplývá, že si často namlouvají, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti jsou. Typickým znakem nadměrné sebedůvěry je přeceňování příznivých okolností a podceňování těch nepříznivých. Dalším rysem je chybné vyhodnocování pravděpodobnosti. Lidé často pronášejí domněnky typu „to je na sto procent tak“, aniž by měli dostatek informací. Mají také tendenci domnívat se, že rozumí oblastem, o kterých nemají žádné znalosti. Často si pletou náhodu se schopnostmi, například když náhodou uhodnou čísla v loterii, začnou věřit, že mají talent na tipování.
Nadměrná sebedůvěra se často rozvíjí po opakovaných úspěších. Pokud například hráč vyhraje třikrát po sobě, je velmi pravděpodobné, že začne věřit, že vyhraje i počtvrté. Lidé s tímto typem zkreslení mají tendenci přeceňovat své znalosti, podceňovat rizika a vyhledávat pouze snadno dostupné informace. Právě to činí nadměrnou sebedůvěru významným rizikovým faktorem. Nejen v investování, ale i v podnikání, kde může vést ke konfliktům na pracovišti. Klíčem k úspěchu není slepá víra ve vlastní neomylnost, ale budování zdravé sebedůvěry, tedy schopnosti důvěřovat si, ale zároveň si uvědomovat své limity. Nadměrná, nezdravá sebedůvěra bývá příčinou chybných rozhodnutí, protože lidé se domnívají, že jejich jednání je automaticky nejlepší, což často není pravda.
„Trhy nejsou jen o číslech. Jsou o lidech, jejich emocích a příbězích, které si vyprávějí ...“
Nadměrná sebedůvěra investorů není jen psychologický koncept. Je to praktický problém, který ovlivňuje rozhodování, rizikové chování i duševní pohodu jednotlivců. Jak jsme si ukázali, jde o kognitivní odchylku, která může mít vážné důsledky nejen pro finanční výsledky, ale i pro psychické zdraví. Investoři, kteří si neumějí přiznat chybu, ignorují zpětnou vazbu nebo se spoléhají výhradně na vlastní úsudek, se vystavují riziku, že jejich rozhodnutí budou spíše intuitivní než analytická. Z pohledu psychologie je důležité rozvíjet metakognitivní schopnosti. Tedy schopnost přemýšlet o vlastním myšlení. Uvědomění si vlastních limitů, otevřenost vůči kritice a schopnost regulovat impulzivní rozhodnutí jsou klíčové pro zdravé investiční chování.
V psychologické praxi se často setkáváme s tím, že právě úspěšní lidé mají problém přiznat si slabost. I pro investory je proto užitečné klást si opakovaně otázky typu: Na základě čeho jsem se rozhodl ? Mám dostatek informací ? Nepodléhám iluzi kontroly …?“ A zároveň si uvědomit, že skutečná moudrost nespočívá v neomylnosti, ale ve schopnosti učit se z vlastních chyb. Chcemeli investovat rozumně, musíme investovat i do sebepoznání. Protože psychologie není jen o emocích. Je i o tom, jak myslíme a jak se rozhodujeme 😊 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie:
- Baláž, V. 2009. Riziko a neistota. Úvod do behaviorálnej ekonómie a financií. Bratislava: Veda, 2009. ISBN : 978 - 80 - 224 - 1082 – 3
- Cartwright, Edward. Behavioral economics. Fourth edition. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2024. ISBN 978-1-03-241410-2
- Russel J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483
Autor: PhDr. Marek Horňanský psycholog
