Myšlenka státního podílu v soukromých firmách bývá kontroverzní i v Evropě, natož v USA, kde je privátní kapitál jednou z nejposvátnějších věcí. Není proto divu, že když se Trump vydal v zájmu Ameriky na burzu skupovat podíly ve firmách, vysloužil si hned nálepku socialisty.
Vměšování státu do soukromých společností je ostatně spojené spíše s autoritářskými režimy. Běžné je to v Rusku i Číně. V USA s tím sice také mají zkušenost, ale trochu jiného charakteru. Americká vláda během ekonomické krize v roce 2009 získala částečný podíl ve firmách jako General Motors nebo Citigroup, aby je ochránila před krachem.
Teď Trumpova administrativa nakoupila akcie Intelu čistě „v zájmu státu“. Prezident se domnívá, že výroba polovodičů je v době geopolitického napětí spojená s otázkou národní bezpečnosti. Intel na burze oproti konkurenci poslední roky ztrácel, za poslední měsíc ale posílil o více než 25 procent.
Před akvizicí panovaly dohody, zda USA nebudou chtít podíl spíše v Nvidii, nakonec se ale dal Bílý dům slyšet, že Nvidia na rozdíl od Intelu zachránit nepotřebuje. Trump však pokukuje po dalších firmách, které hodlá „zachránit“.
Na stole je totiž myšlenka státního fondu, kam by USA zařazovaly podíly – o znárodnění se tady naštěstí (zatím) nebavíme – ve strategických firmách. Vedle čipového průmyslu se pozornost stáčí na zbrojní sektor.
V hledáčku Trumpa je společnost Lockheed Martin, která se soustředí na letecký a zbrojní průmysl. A která je do velké míry závislá na státních zakázkách. Trump by také rád podíly v energetickém sektoru nebo v loďařství.
Prezident ostatně promlouvá i do složení Coca-Coly, což tak nějak ilustruje, že Trumpova chapadla sahají do všech stran. Je otázka, jak dlouho se Američanům snaha o kradmou centralizaci ekonomiky bude zamlouvat.
Filip Kalčák
