Bitcoin je příležitostí pro novou ekonomiku ve Střední Americe

Po letech útlaku a osvěty na úrovni národních států představuje bitcoin novou naději pro Střední Ameriku.

Vlastnosti bitcoinu z něj dělají perfektní aktivum pro získání vlastní suverenity. To ale neplatí jen pro jednotlivce. Toto je stejně důležité téma pro národní státy jako pro občany národa. Na individuální úrovni jsou často za nejdůležitější aspekty považovány atributy ochrany soukromí bitcoinu, skutečnost, že nemůže být cenzurován, a ochrana, kterou může poskytnout proti znehodnocující měně. Pro některé dnešní ekonomiky, zejména pro ty, které byly po desetiletí či staletí obětí nějaké formy kolonialismu, by bitcoin mohl představovat naději na nový nekontrolovaný průmysl, který je také přímo ziskový doma.

Zajímavý je případ americké expanze ve Střední Americe, který začal méně než půl století poté, co získaly nezávislost. V roce 1813 probíhaly španělské americké války za nezávislost. Po francouzské invazi do Španělska v roce 1808 byla slabinou španělské říše příležitost pro latinskoamerické země bránit se a získat nezávislost. Spojené státy pozorovaly z povzdálí, ale se zvyšujícím se zájmem. To také představovalo příležitost pro další evropské národy, zejména Francii a Anglii, které mohly vidět potenciál pro zvýšení jejich dosahu v regionu.

Spojené státy by to nedovolily. Brzy poté, co získaly nezávislost, začaly středoamerické národy hledat v USA ochranu před národy Jižní Ameriky a Mexika. Mexiko bylo vůči středoamerickým národům agresivnější, protože tam mělo Španělsko silnější vliv. Od roku 1822 uznaly USA tyto nové národy jako nezávislé, a to spustilo řadu událostí:

V roce 1823 vydaly USA Monroeovu doktrínu, která v podstatě řekla světu (zejména evropským koloniálním státům), aby nechal západní polokouli na pokoji. Téhož roku vytvořily středoamerické země po vzoru Spojených států Středoamerickou federativní republiku, nazývanou také Spojené provincie Střední Ameriky, kde se sjednotily a vytvořily jednu republiku. Toto spojení netrvalo dlouho kvůli mnoha střetům zájmů, názorů atd.

Jak roky plynuly, napětí o území mezi USA a Mexikem rostlo, zejména kvůli Texasu a Kalifornii – USA se snažily stát se kontinentální zemí a dostat se do Tichého oceánu. Britské impérium silně podporovalo Mexiko (Britové byli první evropskou mocností, která uznala jejich suverenitu), a tento vztah dále zvyšoval existující napětí. Toto napětí nakonec vedlo Spojené státy k prvnímu z mnoha vystoupení ve Střední Americe, během mexicko-americké války.

Závěrem americké občanské války skončilo otroctví pro Spojené státy, a to vyžadovalo posun v přístupu, který USA měly vůči zbytku světa. Začali s přístupem zahraničních investic. Jak popisuje Walter LaFeber ve své knize „Inevitable Revolutions“, do 90. let 19. století investovaly USA do banánových a kávových plantáží, železnic, zlatých a stříbrných dolů a o několik let později do veřejných služeb a vládních cenných papírů. LaFeber poznamenává, že na začátku 1. světové války už Severoameričané vybudovali hlavní výrobní instituce, na kterých záviselo přežití středoamerického národa a dokonce i jeho ekonomické přežití. Mezi lety 1897 a 1908 americké investice ve Střední Americe prudce vzrostly z 21 milionů USD na 41 milionů USD a v předvečer první světové války dosáhly 41 milionů USD. Místo vládních cenných papírů, které Britové upřednostňovali, šlo více než 90 % do přímých podniků, jako jsou banánové plantáže a těžba. Mezi lety 1897 a 1914 činily podíly amerických železnic v Guatemale 30 milionů dolarů, čímž téměř dohnaly londýnských 40 milionů dolarů.

Velká část středoamerické ekonomiky byla postavena a zaměřena pouze na americký export. Podívejme se na některá čísla pro každou zemi, která sestavil LaFeber ve své knize:

•  Kostarika: V roce 1929 vyvezla Kostarika zboží v hodnotě 18 milionů USD, z toho 12 milionů $ tvořila káva a 5 milionů USD banány. United Fruit byla nepochybně vedoucí společností v zemi a americké investice v Kostarice téměř dohnaly britské investice. Železnice, doly, kabely a ropné koncese byly pod severoamerickou suverenitou.

•  Nikaragua: Banány a káva představovaly 2 miliony a 6 milionů dolarů z 11 milionů dolarů exportu Nikaraguy. United Fruit a Atlantic Fruit si každý nárokoval 300 000 akrů v Nikaragui. Hlavní doly, železnice, dřevařský průmysl a finanční instituce vlastnili nebo spravovali Severoameričané.

•  Salvador: Káva a cukr dohromady představovaly 17 milionů dolarů z exportu Salvadoru ve výši 18 milionů dolarů. Nejvýznamnější domácí finanční instituci Salvadoru vlastnil San Francisco zájmy, jeho dopravní infrastruktura byla závislá na severoamerickém kapitálu a newyorské banky dnes spravovaly jeho dluhopisy místo britských bank.

•  Honduras: Banány tvořily 21 milionů dolarů z honduraského vývozu zboží za 25 milionů dolarů. V Hondurasu byla železniční síť, přístavy a téměř veškerá půda používaná k pěstování banánů a kaučuku pod kontrolou United Fruit a jejích poboček. Prosperující stříbrný důl vlastnili Severoameričané.

•  Guatemala: 19 milionů dolarů z 25 milionů dolarů ve vývozu z Guatemaly byla káva, zatímco 3 miliony byly v banánech. V Guatemale měli (zejména United Fruit) úplnou kontrolu nad všemi železnicemi kromě několika kilometrů, jedné pětiny území země, nejvyšší banky, několika významných podniků a největší energetické společnosti (American and Foreign Power ve vlastnictví General Electric).

Střední Amerika jako celek by čelila devastaci, kdyby cena kávy a banánů na světových trzích náhle klesla. Vzhledem k tomu, že ve Střední Americe získali tolik moci, mnoho amerických investorů se podílelo na katastrofě. To se stalo několikrát, když byly USA zapojeny do jiných mezinárodních konfliktů, zejména první a druhé světové války. Středoamerický průmysl byl zdevastován a miliony lidí zůstaly v hluboké chudobě, protože v dobách války už USA nepotřebovaly kávu a banány. To přimělo místní vlády k většímu zadlužení (vypůjčené od USA) a k ještě větší závislosti na USA, což je v podstatě zotročuje.

Roosevelt v roce 1905 prohlásil, že Spojené státy budou od nynějška jednat jako policista, aby udržoval pořádek na západní polokouli, ale tento termín umožňoval americkým prezidentům zasahovat podle jakýchkoli kritérií, která byli dostatečně kreativní, aby vymysleli. Mezi tyto důvody patřilo zajištění investic, zajištění kanál, fungující jako „přirozený ochránce“ a nahrazující klesající přítomnost Britů. To otevřelo dveře pro USA, aby vzaly svou armádu do regionu, bez jiné síly, která by je zastavila. V té době se každopádně v Evropě začaly množit vážnější problémy, první světová válka byla hned za rohem…

Aby ubránila zdroje, které Spojené státy získaly ve Střední Americe prostřednictvím korporátního získávání národů, musela americká vláda zvýšit svůj politický vliv v regionu. Tak začalo století americké vojenské angažovanosti, politické angažovanosti, manipulace, vytváření a financování gangů a milicí.

Nenechme se mýlit, když si budeme myslet, že dnes nepoužívají stejný vliv. Laura Jane Richardson je generál v armádě Spojených států, který je velitelem Jižního velitelství Spojených států. Nedávno řekla následující, když mluvila o Latinské Americe:

„Tato oblast je tak bohatá na zdroje, že je mimo žebříčky.“ A mají být na co hrdí. A naši konkurenti a protivníci také vědí, jak bohatý na zdroje tento region je. Šedesát procent světového lithia je v regionu. Máte těžké surové, máte lehké sladké surové, máte prvky vzácných zemin. Máte Amazonii, které se říká plíce světa, v tomto regionu máte 31 procent světové sladké vody. A jsou protivníci, kteří každý den využívají tohoto regionu – přímo v našem sousedství. A já se jen dívám na to, co se děje v tomto regionu z hlediska bezpečnostních dopadů na naši bezpečnost, naši národní bezpečnost ve vlasti a ve Spojených státech. Musíme posílit naši čtvrť a musíme si uvědomit, jak je tato čtvrť bohatá na zdroje a jak blízko jsou naši konkurenti a naši protivníci v regionu.

Max Keizer poukázala na pokrytectví těchto slov v nedávné zprávě „Max & Stacey Report“ a uvedla, že její slova jsou návnadou, jak tyto země přiblížit a zopakovat to, co USA udělaly v minulosti – převzít kontrolu nad jejich zdroji: „A co úderné jednotky CIA poslané do Salvadoru v 80. letech? A co převraty ve Střední Americe a Latinské Americe po celá desetiletí? Pořád říká, že chceme být jen vaši přátelé, jsme přátelští, jsme partneři, věřte nám, víte, že jsme vždy byli vaši přátelé, vždy jsme tu byli pro vás a takové jsou nehorázné lži.“

Bitcoin je systém ochrany majetku, který nevyžaduje hrubou fyzickou sílu. Pokud se podaří dobře využít země Střední a Latinské Ameriky bohaté na zdroje prostřednictvím těžby bitcoinů, země tohoto regionu mají příležitost vybudovat silný, nezávislý a moderní průmysl, který jim nelze vzít a mohou si zajistit své Suverenita. Může těmto zemím umožnit, aby si doma zajistily nový zdroj příjmu, přímo placený v měně, kterou lze okamžitě přepravovat po celém světě za účelem obchodování s jakýmkoliv národem, za hranice jediného silného národa, jako jsou Spojené státy, který je zotročí. ekonomicky daná příležitost.

Salvador se snaží být v čele tím, že otevírá své přírodní zdroje, aby poskytl energii těžařům Bitcoinů. To dává silnému novému průmyslovému odvětví finanční prospěch, ale může také zemi umožnit produkovat přebytek energie. Ve skutečnosti se to již děje: Prezident CEL Daniel lvarez potvrdil, že země mezi lednem a červencem letošního roku vyvezla 595 537,2 megawatthodin (MWh), což je o 390 580,52 MWh více než v předchozím roce celkem 204 959,68.

Hojnost energie je osvědčený způsob, jak přinést prosperitu společnosti. Pokud by se Salvador tímto směrem vyvíjel sám, mohl by se stát jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí světa.