Koruna padá, přej si něco… přej si euro! Opravdu?

Koruna včera padala opravdu nevídaně. Za jediný den ztratila vůči euru 1,20 koruny, když oslabila z kursu kolem 26,20 na 27,40. Úroveň kursu 27,40 je její nejslabší od první poloviny roku 2015. Obchodní den včera ještě ani neskončil a už se začali ozývat někteří zastánci eura. „Vidíte, říkali jsme to…“ Koruna je podle nich zranitelná a v poryvech světových trhů obstojí mnohem hůře než euro. Proto by se jí Česko mělo rychle zbavit a vstoupit do eurozóny.

Nezbývá než doufat, že tito lidé neinvestují na finančních trzích, jelikož by nejspíše zaplakali. Vyvozovat cokoli zásadnějšího z momentálního děje na panikařícím trhu, byť tím dějem je zrovna dramatické slábnutí národní měny, zpravidla představuje začátečnický omyl. Světové trhy a burzy nyní procházejí jakousi „hyperturbulencí“ a cokoli na nich objektivně ocenit je proto prakticky nemožné. To řekne každý jen trochu zkušenější investor. Je nemožné ocenit jak akcie, tak měny. Směnné kursy jsou hnány psychologií, ba psychózou davu více než čímkoli jiným. Investoři jsou nejvystrašenější od roku 2008 (měří se to „indexy strachu“ jako VIX a jinými). Činit dlouhodobá rozhodnutí a zdůvodňovat dlouhodobé kroky, jakým je změna měny, na základě emocionálně vypjatého okamžiku, je bláznovství.

Ovšem skutečnost, že koruna je v turbulenci globálního trhu rozkolísanější než euro, je nabíledni. To snad nikdo nikdy nezpochybňoval. Je to měna jednotek milionů lidí, euro naopak měnou stovek milionů. Koruna není světovou rezervní měnou, euro ano. V tomto smyslu je tedy euro opravdu během paniky stabilnější než koruna. Pokud by dále už mělo totožné vlastnosti jako koruna, bylo by výhodné jej přijmout co nejdříve. Jenže ono má své nevýhody, které výhodu vyšší stability střednědobě až dlouhodobě stírají.

Navíc je nynější slábnutí koruny z velké části výsledkem její předchozí značné „překoupenosti“ – tedy velkého zájmu o ni. Tento zájem vznikl už coby důsledek intervenčního režimu České národní banky a posléze jako výsledek rozšiřujícího se rozpětí mezi korunovými a eurovými úroky. Tyto úroky nastavují centrální banky. Evropská centrální banka je musela dlouhá léta – a musí stále – držet na nule, ba v záporu proto, že jinak by zkrachovalo Řecko, Itálie nebo alespoň italské banky. Česká národní banka si je mohla dovolit zvednout, neboť Česko se svou korunou nepotřebuje zachraňovat státní kasu ani banky před krachem. Když koruna díky tomu vykazuje výrazně lepší úročení než euro, je zřejmé, že mezinárodní zájem o ni roste. Je to vysvědčení naší ekonomice, že silná a výkonná.

Mezinárodní investoři v uplynulé době na koruně inkasovali vyšší úrok, než jakého by se dočkali na euru, a zároveň po letech umělého intervenčního oslabování české měny spekulovali na její další zhodnocení. Nyní kvůli celosvětové burzovní panice tyto své sázky stahují, takže koruna vůči euru znehodnocuje dramatičtěji než polský zlotý nebo maďarský forint. Není to ale projev slabší kvality české měny, nebo dokonce české ekonomiky. Svým způsobem je to doklad její značné kvality. Takové, která v normálních časech přitahuje celý svět.

Když je svět nyní v hororu, investoři nehledí ani vpravo, ano vlevo, zbavují si všeho, i kvalitních aktiv, jako je koruna. Zkušený investor ví, že právě v takových časech se má investovat. Zkušený investor investuje hlavně právě tehdy, když jsou nezkušení investoři vyděšeni k smrti a v panice se zbavují i kvalitních aktiv „pod cenou“. Třeba překotně směňují koruny za eura.

Z těchto překotných prodejů korun těží nejen zkušení mezinárodní investoři, kteří notně zbohatnou, až panika trhu opadne a česká měna zase zpevní. Těží z nich i česká ekonomika jako celek a zejména její čeští vývozci. Co by za to dali třeba italští vývozci, když by jim teď, když jejich domovina prochází šokem a už je v recesi, poskytl náhle výrazně slabší kurs hypotetické národní měny (liry) takovou vzpruhu, jakou poskytne slabší koruna českým vývozcům. Kvůli koronaviru se propadne poptávka ve všech zahraničních odbytištích českého vývozu. Oslabení české koruny pomůže alespoň zčásti tlumit nepříznivý dopad toho poklesu poptávky, protože znehodnocení měny obecně zvyšuje konkurenceschopnost vývozců na zahraničních trzích. Slabší koruna tak pomůže udržet mnohá pracovní místa v ČR, která by jinak – kdyby Česko platilo eurem – zanikla.

Lze namítnout, že slabší koruna sice nahrává vývozcům, ale poškozuje dovozce. To je pravda. Česko ovšem v době již zmíněné intervence nahromadilo obrovský objem devizových rezerv, jeden z nejvyšších v přepočtu na obyvatele na světě. Tyhle rezervy by Česko nemělo, pokud by platilo eurem. Neproběhla by totiž žádná intervence. Jestliže koruna zeslábne natolik, že bude hrozit, že intenzita negativního dopadu jejího slábnutí na dovozce převýší intenzitu příznivého dopadu na vývoz, Česká národní banka začne část devizových rezerv odprodávat. Tím stáhne část korun z trhu a českou měnu zpevní. Slábnutí koruny tedy má Česko pod kontrolou!

Sečteno, podtrženo, současné slábnutí koruny odráží přechodnou paniku na trzích a vysokou kvalitu české měny. Navíc české ekonomice pomůže z útlumu a ochrání ji před útlumem ještě hlubším, jenž může potkat nejen Itálii, ale třeba i Slovensko. Ochrání mnohá česká pracovní místa! V neposlední řadě, pokud by koruna byla slabá až příliš, ji Česká národní banka procesně jednoduchým krokem může nechat ze dne na den dramaticky posílit.

Koruna představuje na mnoho způsobů výhodu na straně české ekonomiky, kterou by s eurem neměla ani náhodou. 

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom CZECH FUND