Pomalé kormidlo měnové politiky
Možná se tedy ještě dočkáme posunu termínu, možná nikoli. To však nic nemění na tom, že Kevin Warsh již nyní poměrně jasně rýsuje obrysy měnové politiky, kterou by chtěl ve Fedu prosazovat. Ještě než se podrobněji zaměříme na jeho vizi americké měnové politiky, je namístě připomenout jednu základní věc: centrální banka je institucí, která mění svůj kurz velmi pomalu. Z povahy věci vyplývá, že všechny případné úpravy budou pozvolné a jejich plné důsledky se projeví až se značným zpožděním. Centrální banku lze přirovnat k obřímu tankeru. Kormidlem lze sice pootočit relativně snadno, avšak skutečná změna směru je patrná až po dlouhé době. Právě v tomto kontextu je nezbytné číst Warshovy výroky. Jaká je tedy základní filozofie jeho přístupu?
Menší bilance jako klíč k sazbám
Warshův přístup přináší důležitý posun v akcentech. Nenaznačuje sice, že by úrokové sazby přestaly být hlavním nástrojem měnové politiky, ale tvrdí, že Fed v posledních letech příliš spoléhal na nafouknutou rozvahu a nedostatečně zohledňoval její vedlejší účinky. Právě redukce bilance americké centrální banky má podle něj vrátit měnové politice větší disciplínu a omezit deformace, jež uměle podporují především ceny finančních aktiv. Warshův posun nespočívá v ambici bojovat s inflací primárně prostřednictvím vyšších úroků. Naopak naznačuje, že Fed by mohl sazby snižovat, pakliže by zároveň razantněji zmenšoval svou rozvahu a omezil tak její roli coby skrytého zdroje měnového uvolnění.
Střet s politickou realitou
A právě zde narážíme na důvod, proč mnozí Warshův plán zpochybňují a proč v něm někteří analytici vidí nepřímé vyjití vstříc Donaldu Trumpovi. Navržené řešení působí téměř jako pokus o smíření dvou protichůdných zadání: na jedné straně bojovat s inflací, na straně druhé si vytvořit prostor pro nižší sazby. Právě tím se však nabízí podezření, že jeho návrh ve výsledku směřuje k témuž, co požaduje Trump, tedy ke snížení sazeb, jen přes jinou institucionální cestu. Ačkoli Warsh politický tlak verbálně odmítá, zároveň předkládá takový rámec měnové politiky, který by prezidentovým požadavkům mohl objektivně vyhovovat.
Pohlédneme-li však na Warshovo řešení bez politického zaujetí, vyjeví se jeho základní slabina. Redukce bilance je během na dlouhou trať. Může trvat rok či dva, než se rozvaha Fedu zmenší natolik, aby vytvořila bezpečný prostor pro snížení sazeb například o 25 bazických bodů, aniž by to mělo nežádoucí inflační dopad. Jenže Donald Trump žádá nižší sazby co nejdříve, ideálně ještě před listopadovými volbami. Právě v tomto bodě může Warsh velmi rychle narazit: jeho teoretický model je pomalý, zatímco politická poptávka je okamžitá. Pokud se skutečně postaví do čela Fedu, teprve se ukáže, zda své současné proklamace o nezávislosti ustojí i ve chvíli, kdy bude tlak z Bílého domu skutečný a bezprostřední. Zásadní otázka totiž nezní, co Warsh řekl před Senátem, ale co reálně udělá, až usedne do čela centrální banky a Trump začne vyžadovat okamžité výsledky.
Matěj Široký
