Zlatá jízda
Geopolitická nejistota, které je Donald Trump příčinou, poslala v lednu ceny zlata na absolutní rekord – téměř 5 600 amerických dolarů za trojskou unci, než se cena zlata poslední dva lednové dny propadla na hodnoty kolem 4 900 dolarů. I tak zlato za poslední rok vyrostlo o 75 %, protože zlato v nejistém prostředí pro investory tradičně představuje bezpečný přístav.
Akcie se nenechají Trumpem rozhodit
Zatímco veřejná debata je často plná morálního rozhořčení, americké akcie se Trumpovou rétorikou nenechaly výrazně rozhodit – americký akciový index S&P 500 v lednu vyrostl o téměř 1,4 % a dokonce na chvíli dosáhl svého historického maxima 7 000 bodů.
Sell America – nový trend?
Vedle toho se v médiích objevuje narativ „Sell America“ - řada velkých hráčů se zbavuje amerických aktiv, ať už akcií nebo dluhopisů a svoji pozornost zaměřují na jiné části světa, například k Evropě. Důvodem jsou nejen přemrštěné valuace amerických technologických akcií, ale i obří dluh USA a obavy o stabilitu a budoucí hodnotu dolaru.
Objevují se rovněž obavy, že kvůli nepředvídatelným krokům Donalda Trumpa mohou USA ztratit to nejcennější: důvěru mezinárodních investorů. Nabízí se ale otázka: je obava ze ztráty důvěry podložená reálnými ekonomickými fakty, nebo jde o naši instinktivní psychologickou reakci na Trumpovo chování? Nezkresluje naše morální pohoršení nad Trumpem také náš investiční úsudek?
Inspirace od Charlieho Mungera
Inspiraci pro odpověď na tuto otázku najdeme u Charlieho Mungera a jeho brilantní eseji The Psychology of Human Misjudgment. V ní Munger popisuje Kantian Fairness Tendency (tendenci ke Kantiánské spravedlnosti), která stejně jako další tendence, ovlivňuje lidský úsudek.
Co je Kantian Fairness Tendency?
Munger vycházel z německého filozofa Immanuela Kanta a jeho kategorického imperativu – ten je základem přirozené morálky a přikazuje nám, abychom jednali podle principu, podle něhož by mohl jednat každý. Při hodnocení vlastního jednání bychom si tedy měli položit otázku: Kdyby každý chtěl udělat/udělal to, co já, byl by svět v pořádku?
Podle Kanta máme my lidé v sobě hluboce zakořeněnou potřebu, aby svět fungoval podle určitých pravidel a aby se lidé chovali „férově“ a předvídatelně. Příkladem je například pouštění aut při zúžení nebo překážce v jednom pruhu: mnoho lidí rádo pustí jiné auto, protože sami jsme rádi a vlastně i očekáváme, že i nás ve stejné situaci někdo pustí. Když pak někdo zjevně zneužívá nebo porušuje tato pravidla zdvořilosti, cítíme často podrážděnost nebo vztek. Proč? Protože dotyčný porušuje „Kantiánskou férovost“.
Podle Mungera máme v sobě tento reflex hluboko zakořeněný. Jenže v investování je tato touha po „férovosti“ nebezpečná. Trh totiž není povinen být férový, morální, ani se chovat podle našich představ o slušnosti.
Proč Trump spouští tak silnou reakci
Trump je pro mnoho lidí ztělesněním porušování „Kantiánských pravidel“. Jeho styl vystupování a jednání okatě porušuje zavedená pravidla – nerespektuje diplomatické zvyklosti, nemluví jazykem politické korektnosti, útočí na lidi i instituce a jedná otevřeně transakčně.
Jakmile někdo okatě porušuje nepsaná pravidla – diplomatická, institucionální nebo společenská – náš mozek reaguje podrážděním a potřebou „narušitele“ potrestat, a to i v oblastech, které s jeho chováním nesouvisí.
Kde se láme investiční úsudek
Jakmile se Kantian Fairness Tendency přenese do investování, může vést k chybám:
1. Podvědomé přání,aby „prohrál“
Protože se chová nefér (podle našich Kantiánských měřítek), máme tendenci si přát, aby jeho kroky selhaly a vedly k neúspěchu. To může vést k tomu, že ignorujeme pozitivní ekonomická data nebo tržní příležitosti, které jeho kroky mohou přinést (např. deregulace, daňové úlevy).
2. Přeceňování katastrofických scénářů
Události kolem Trumpa vyvolávají v mnohých pocit, že „tohle přece nemůže skončit dobře“. Investor pak prodává americká aktiva spíš z emocionálního odporu než na základě pravděpodobnosti scénářů.
3. Ztráta objektivity
Munger říkal, že objektivita je v investování svatý grál. Jakmile je ale náš filtr zanesený emocemi, analyzujeme realitu hůř – i když si to nechceme přiznat.
Trhy nejsou morální soud
Tohle je z hlediska morálky velmi problematický bod: trhy neodměňují slušnost, důstojnost ani morální konzistenci. Trh zajímá, zda jeho kroky (třeba i ty kontroverzní) povedou k vyšším firemním ziskům a podpoře ekonomiky.
Možná i proto se stává, že zatímco celý svět se morálně pohoršuje a odsuzuje hrubost a vydírání, americké akcie jsou na historických maximech.
Pochopení neznamená schvalování
Pochopení Kantian Fairness Tendency rozhodně není obhajobou a schvalováním Trumpova chování. Je naprosto legitimní mít etické hranice a hodnotové preference – a promítat je do investičních rozhodnutí.
Nebezpečné je ale zaměnit morální soud za investiční analýzu a tvářit se, že jedno nahrazuje druhé.
Jak z toho ven?
Jako individuální investoři máme naštěstí svobodu volby. Můžeme se rozhodnout, že americké akcie ve svém portfoliu mít nechceme nebo jejich podíl snížíme, stejně jako řada investorů odmítá z hodnotových důvodů investice do určitých typů společností, sektorů či geografií.
Nebo se můžeme vědomě snažit oddělit morální rámec od analytického myšlení a ptát se:
- Jaké scénáře jsou pravděpodobné, ne spravedlivé?
- Kde mě moje emoce připravují o objektivitu?
- Jakou cenu jsem ochotna za své hodnoty zaplatit?
Univerzální odpověď neexistuje, takové rozhodnutí je osobní a záleží na každém z nás. Ale rozpoznat moment, kdy pohoršení zkresluje úsudek, je pro investora klíčová dovednost.
Ať se vám v investování daří!
Marika Čupa pro portál FXstreet.cz
Tento článek není oficiální analýza trhů ani investiční doporučení, abyste koupili nebo prodali nějaké investiční instrumenty. Investování vždy nese i rizika, proto si před nákupem akcií udělejte vlastní analýzu a vždy se rozhodujte na základě vašeho vlastního úsudku a vašeho investičního stylu.
