Na papíře to zní zajímavě. Německá vláda by posílala dětem od 6 do 18 let každý měsíc deset eur na brzkou penzi. Celkem by za toto období každé dítě, které navštěvuje školu, dostalo v přepočtu cca 36 tisíc korun.
Po dovršení dospělosti by lidé mohli investovat do projektu vlastní peníze, ale vždy jen do výše ročního limitu. Finanční prostředky by si mohli s nulovým zdaněním vybrat až na začátku důchodu. V době mezi 6 a 67 lety by tak člověk na účtu teoreticky nashromáždil čistý vklad 7 320 eur (182 tisíc korun).
Plán samozřejmě počítá se zisky z investic, které by výsledný kapitál navýšily. Jenže není jasné, do čeho by stát investoval a s jakou výkonností. Tak či tak zřejmě půjde o přilepšení než o částku, se kterou by senior vyžil celý důchod.
Německá vláda chce pomocí projektu mladé lidi seznámit se světem peněz, investic a s nutností odkládat si na důchod. To zní rozumně. Jenže shazování vrtulníkových peněz není tak docela nejvýchovnějším prostředkem, který by měl děti učit o financích.
„Když lidé dostávají peníze pasivně a v podstatě nemusí sami činit žádná investiční rozhodnutí, není zřejmé, jak se mají jejich finanční znalosti zlepšit. Pouhý kontakt s investičními rozhodnutími nemusí nutně vést ke správným rozhodnutím,“ popsal trefně Johannes Geyer, zástupce vedoucího oddělení veřejné ekonomiky výzkumného institutu DIW Berlin, pro CNBC.
Projekt může naopak střadatele ukolébat v tom, že mají důchod vyřešený, i když na konci programu reálně dostanou jen symbolickou částku.
Ovoce investování sklízí ten, kdo si dokáže odepřít okamžitou spotřebu. Když ale někdo dostane peníze zadarmo, investovat ho to nenaučí. Stejně jako experiment ve Finsku s pasivním příjmem ukázal, že peníze bez práce člověka nijak nemotivují efektivněji se uplatnit na trhu práce.
Filip Kalčák
