Íránská dohoda zatím není tím hlavním tématem, tím je ropa

Washington chce, aby trh uvěřil, že ta nejtěžší část je téměř za námi. Teherán dává najevo, že tomu tak není. Právě v tomto napětí začíná tento příběh. Okamžitou otázkou již není, zda Spojené státy a Írán dokážou vyvolat další vlnu diplomatického optimismu, ale zda jakýkoli pokrok může skutečně změnit tok ropy Hormuzským průlivem a začít odstraňovat geopolitickou přirážku, která se již týdny promítá do cen ropy.

Vyjednávání se zdají být blízko, ale skutečné podmínky jsou stále obtížné

Poslední zprávy z Washingtonu jsou sebevědomější, ale sebevědomí není totéž jako uzavření dohody. Trump uvedl, že se obě strany výrazně přiblížily, a popsal rámec dohody jako z velké části vyjednaný. O několik dní dříve formuloval volbu ještě bezprostředněji, když řekl: „V otázce Íránu jsme v závěrečné fázi. Uvidíme, jak se to vyvine. Můžeme buď uzavřít dohodu, nebo přijmout opatření, která by mohla být poměrně tvrdá.“ Marco Rubio dodal další vrstvu naléhavosti, když řekl, že vyjednání dohody o zastavení konfliktu může trvat několik dní. Tato formulace naznačuje pokrok, ale také potvrzuje, že vyjednávání stále probíhá a je nestabilní. Balíček, o kterém se diskutuje, není malý. Zahrnuje strukturu příměří, znovuotevření Hormuzu, určitou formu zmírnění sankcí, nakládání s íránskými zásobami obohaceného uranu a širší druhou fázi rozhovorů. Další zveřejněný návrh poukazuje na zhruba 30denní lhůtu pro obnovení průjezdu Hormuzským průlivem po příměří, včetně odminování a protokolů pro bezpečnou plavbu. To znamená, že i v nejlepším případě budou trhy muset počkat, zda se tento postup osvědčí v praxi a zda se politické sliby promění v operativní závazky.

Hormuzský průliv je stále hlavním testem reality pro trhy

Hormuzský průliv zůstává nejjasnějším testem toho, zda diplomacie přináší nějaké skutečné změny. Nestačí, aby vyjednavači říkali, že dělají pokroky. Trh chce vidět plující lodě. Kolem poloviny května proplulo Hormuzem od středy do okamžiku zveřejnění zprávy pouze asi 30 plavidel, oproti zhruba 140 lodím denně před válkou v Íránu a uzavřením trasy koncem února. Na začátku krize dopravní provoz klesl ještě mnohem více, v jednom okamžiku na pouhých sedm lodí za 24 hodin a později na pouhých šest, což ukazuje, jak závažné narušení se stalo. Pak se objevily malé známky úlevy. Dvě čínské supertankery přepravující kolem 4 milionů barelů ropy se podařilo opustit průliv a jeden zveřejněný návrh naznačoval, že Írán by mohl povolit bezpečný průjezd bez účtování tranzitních poplatků, přičemž by stále účtoval poplatky za navigační a environmentální služby v rámci protokolu s Ománem. I tak se však stále nejedná o normální provoz. Před konfliktem se Hormuzem přepravovala přibližně pětina celosvětových toků ropy a zkapalněného zemního plynu. Pokud zůstává tak důležitá trasa omezena, trh nemůže ocenit mír. Může ocenit pouze dočasný přístup.

Ceny ropy klesají, ale makroekonomické riziko nezmizelo

Nejaktuálnější ceny vyprávějí jemnější příběh než fáze vrcholné paniky z počátku měsíce. Cena ropy Brent se 27. května pohybovala kolem 97,19 USD, zatímco cena ropy WTI se dříve obchodovala poblíž hranice 90 USD poté, co optimismus ohledně možné dohody mezi USA a Íránem krátce stlačil ceny dolů. To je pod rozmezím 105 až 107 USD, které bylo zaznamenáno během ostřejší fáze obav o dodávky, ale neznamená to, že příběh ropy skončil. Znamená to, že trh se nyní snaží rozhodnout, zda by se prémie měla dále snižovat, nebo se vrátit. Širší makroekonomický dopad je již patrný. 19. května se výnos 10letých amerických státních dluhopisů vyšplhal až na 4,687 %, zatímco výnos 30letých dluhopisů krátce dosáhl 5,197 %, což jsou v obou případech nejvyšší úrovně od doby před finanční krizí v roce 2008, než se v následujících seancích opět snížily. Výnos dvouletých dluhopisů se ve stejnou dobu vyšplhal nad 4,1 %, což podtrhuje, že trh stále počítá s výrazně delším obdobím vyšších úrokových sazeb, spíše než s rychlým návratem k extrémně nízkým výnosům z předchozích let. Nejedná se o malé pohyby. Ukazují, jak rychle se napětí v energetickém sektoru může promítnout do inflačních očekávání a následně do cen finančních podmínek. Pokud se cena ropy bude držet blíže k 100 USD než k nízkým hodnotám kolem 70 USD zaznamenaným na začátku tohoto roku, centrální banky budou mít méně prostoru pro uvolňování měnové politiky, náklady na dopravu a vstupy zůstanou vysoké a ekonomiky závislé na dovážené energii budou i nadále vystaveny další vrstvě inflačního tlaku.

Vývoj ceny ropy Brent za posledních pět let

Zdroj: TradingView

Vývoj ceny ropy WTI za posledních pět let

Zdroj: TradingView

Vývoj výnosů 10letých amerických státních dluhopisů za posledních pět let

Zdroj: TradingView

Vývoj výnosů 2letých amerických státních dluhopisů za posledních pět let

Zdroj: TradingView

Vývoj výnosů 30letých amerických státních dluhopisů za posledních pět let

Zdroj: TradingView

Příštích několik dní bude důležitějších než posledních několik týdnů

Další vývoj na trzích bude záviset méně na tom, co již bylo slíbeno, a více na tom, zda tento diplomatický kanál přinese trvalé výsledky. Trump sdělil svému týmu, že s dohodou „není kam spěchat“, zatímco Marco Rubio nyní hovoří o procesu, který by mohl „trvat několik dní“, a íránští představitelé stále varují před očekáváním jakéhokoli rychlého průlomu. Tato kombinace ponechává investory přesně tam, kde se jim nelíbí být nejvíce, a to mezi vyjednáváním, které zjevně postupuje vpřed, a konfliktem, který se může přes noc proměnit v násilný. Zprávy o nových amerických útocích z 25. května a obvinění Íránu, že Washington porušil příměří, ukazují, že se příběh stále odehrává na dvou kolejích najednou, jedné zvané diplomacie a druhé zvané síla. Pokud jednání vyústí v rámcovou dohodu, která během příštích 30 dnů obnoví důvěru v lodní dopravu přes Hormuzský průliv, ropa může ztratit další část své geopolitické prémie a inflační tlak se konečně může začít oslabovat. Pokud se tento rámec nenaplní, je nejnovější pokles cen ropy spíše pauzou než trendem a globální ekonomika bude i nadále vystavena kombinaci vyšších nákladů na energii, přísnějších finančních podmínek a horší viditelnosti růstu. V tomto okamžiku již důležitým signálem není rétorika kolem dohody. Jde o to, zda tato dohoda změní toky, ceny a očekávání v reálném světě.

Peter Svoreň, CEO ApmeFX Trading Europe Ltd.