Greta ztělesňuje klíčovou výzvu, které bude čelit nastupující šéfka Evropské centrální banky

Christine vs. Greta: Vyhlížejme zásadní střet stávající podoby centrálního bankovnictví s mohutnícím environmentálním hnutím, obé je neslučitelné

Už tento pátek stane v čele Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Jedna z největších výzev, před níž stojí, je ta, že bude muset v jistém okamžiku „kápnout božskou“. „Ano, Greto, ultra-expanzivní měnová politika centrální banky jde přesně proti tomu, co se svým hnutím žádáte.“

Expanzivní měnová politika totiž možná umí přechodně „nakopnout“ spotřebu a investice, ale způsobuje současně přesun pracovní síly do méně produktivních odvětví, například do nemovitostního. Takže se více staví, ale méně vynalézá. Věda a výzkum pláče. Píše se o tom třeba ve studii Labour Reallocation and Productivity Dynamics: Financial Causes, Real Consequences (studie Banky pro mezinárodní platby č. 534 z roku 2015).

Něco podobného psala také současná hlavní ekonomka Mezinárodního měnového fondu, Gita Gopinathová. Gopinathová s kolegy publikovala roku 2015 studii Capital Allocation and Productivity in South Europe (studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum USA, č. 21453), která je také vlastně nepřímou kritikou eura. Příliš nízké úrokové sazby, které euro Španělsku a dalším zemím jihu eurozóny v minulém desetiletí přineslo, nafouknuly tamní realitní bublinu. Ta odsála produktivní zdroje z dalších částí ekonomiky. Takže se překotně stavěly golfové rezorty a plážové vily, které pak prodávali třeba vystudovaní jaderní fyzici v roli realiťáků. Holt, reality kvůli manipulaci s úroky přechodně, uměle vynášely znatelně více než fyzika. Ve výsledku se zase více stavělo, než vynalézalo. Když fyzik prodává plážové bungalovy, nemá pochopitelně na vynalézání čas.

Když pak koncem minulého desetiletí španělská bublina splaskla, zůstaly z rezortů „města duchů“. Náš jaderný fyzik, co se stal raději realiťákem, už se k fyzice nevrátil, přeregulovaný trh práce mu totiž v čase krize neumožnil získat práci. Takže místo toho raději odjel učit španělštinu do východní Evropy. A učí jí tam dodnes.

Co z toho plyne? Nízké úrokové sazby mohou dlouhodobě negativně dopadat na produktivitu, zvláště v kombinaci s přeregulovaností. Fyzik, místo aby zkoumal, bádal a vynalézal, učí španělštinu. Říká se tomu hystereze. O neblahé hysterezi měnové politiky a dlouhodobě stlačovaných úrokových sazeb se píše v letošní studii Banky pro mezinárodní platby č. 817, nazvané Monetary Policy Hysteresis and the Financial Cycle.

Města duchů nejsou jedinou strašidelností, ke které příliš nízké úroky vedou. Další jsou zombie firmy. Píše se o nich opět pod hlavičkou Banky pro mezinárodní platby, ve studii The Rise of Zombie Firms: Causes and Consequences (BIS Quarterly Review, září 2018). „Zombíci“ jsou nepříliš produktivní firmy, které tak tak přežívají, i když měly dávno zbankrotovat. Při vyšších úrocích by se tak stalo, ale takto zůstávají a „zaclánějí“ produktivnějším, vynalézavějším. Náš fyzik tedy stále učí španělštinu ve východní Evropě, ačkoli kdyby viděl boom vědy a výzkumu ve své domovině, třeba by se i vrátil. Byl by o něj zájem. Byl by zájem o kdekoho, jako před více než deseti lety, kdy byl zájem o kdekoho, včetně fyziků, v oblasti nemovitostí. Boom v oblasti vědy a výzkumu je ale zpravidla méně spekulativní, zdravější a udržitelnější než ten v realitách, neboť věda a výzkum jsou daleko produktivnějším segmentem, takže si na svůj boom „dokáží vydělat“.

„Zombifikace“ španělské podnikové sféry a stále příliš nízké úrokové sazby ale brání boomu vědy a výzkumu, protože potlačují proces kreativní destrukce. Filadelfská pobočka americké centrální banky letos píše ve studii The Firm Size and Leverage Relationship and Its Implications for Entry and Concentration in a Low Interest Rate World (studie č. 19-18) právě o tom. Nízké úroky způsobují pokles vzniku nových firem a vedou k určitému zakonzervování celých odvětví. Fyzik raději stále učí španělštinu.

„Takže ano, Greto,“ bude muset časem přiznat Christine, „naše expanzivní měnová politika způsobuje, že se více staví a spotřebovává, leckdy i plýtvavě, ale méně bádá, zkoumá, vynalézá a objevuje.“ A doplnit: „Ano, Greto, umíme přechodně povzbudit investice a spotřebu, ale hlavně jen extenzivně – tak, že lidé pořizují více domů a aut, s rizikem bubliny. Neumíme už tolik povzbudit intenzivní růst, ten naopak zabíjíme. Myslím růst daný třeba právě vynalézáním šetrnějších postupů při nakládání s přírodními zdroji. Ano, Greto, to je také růst.“ Fyzik, co k němu mohl přispět, teď nepříliš produktivně radši učí španělštinu – ekonomika o něj takto asi navždy přišla.

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom CZECH FUND