Trump, jak je jeho dobrým zvykem, jedná přímo a neomaleně. No „jedná“, je to spíš takový výpalnický přístup. Nelíbí se mu něco? Bum, clo. Chceš vyvážet? Zaplať. A Evropa? Ta raději svolá summit, vytvoří pracovní skupinu a pak přijme silné doporučení, které si nikdo ani nepřečte. Teď si představte tu tragikomedii. EU, druhý největší ekonomický blok světa, s HDP přes 19 bilionů dolarů (podle údajů Světové banky za rok 2024), sedí v koutě a fňuká, místo aby bouchla do stolu. Místo protiopatření dostáváme tiskovky typu „budeme situaci pečlivě monitorovat“. Zatímco Amerika účtuje, Evropa monitoruje. Jo, ještě jsou dobré hlášky typu „nebudeme se ukvapovat“ a „máme morální převahu“. Je to prostě k smíchu. Evropské firmy zatím potichu zuří. Vývozci přepočítávají ztráty a doufají, že se jejich vlády probudí. EU se zřejmě rozhodla, že nejlepším způsobem, jak čelit ekonomické agresi, je napsat americké administrativě důrazný dopis. Tak snad na konci přidají toho správného smajlíka.
Co je na tom ale nejlepší? Že ta cla nejsou dobrá ani pro samotnou Ameriku. Vyšší ceny pro americké spotřebitele, ztráty pro firmy, které závisí na evropských dílech nebo technologiích, to všechno je Trumpovi v jeho nabubřelosti očividně buřt. Důležité je, že se to dobře vyjímá na plakátu „America First“. Jeho to prostě netrápí a jeho voliči pravděpodobně nemají kapacitu na to, aby dohlédli přicházející důsledky.
V každém případě ale, nebojte se. Jakmile se situace opravdu vyhrotí, Brusel to vezme do svých rukou. Vydá další prohlášení, které Američané ani nezaregistrují. A to je přesně ten druh asertivity, kterým se do historie zapíšeme, jako nejodevzdanější beránek moderních ekonomických dějin.
Michal Uma