Před několika tisíci lety byly všechny lidské vědomosti shromážděny v „baťůžku“ s názvem „přežití“. V té době byl asi nejvzdělanější člověk ten, který dokázal rozlišit stopu velkého zvířete od stopy zajíce a tím se vyhnou pronásledování a lovení něčeho, co by jen obtížně nakrmilo jeho samotného, tím spíše jeho kmen. Byla to doba, do které, kdybychom spadli, tak pokud by nás nesnědli, tak bychom se svými vědomostmi zcela jistě ovládli jakoukoliv skupinu a posunuli ji o pár tisíc let dál.
Potom přišla doba pyramid následovaná věkem Antiky. Tady už byly lidské dovednosti na vyšší úrovni jak společenské, tak technické. Pominu-li jak obtížné by pro nás bylo, nebo nebylo naučit se hieroglifické písmo, jsem přesvědčený o tom, že bychom si se svými znalostmi dokázali i v této době zajistit velmi pohodlný a jinými uctívaný život. Jen na okraj, v této době už bychom se museli začít vypořádávat s předsudky a závistí, ale s tím bychom si, jako tradeři poradili celkem snadno. S tím už si totiž poradit umíme.
No a co následovalo potom? Starověký Řím. To už byla exploze vědomostí, se kterými bychom museli někdy i bojovat, abychom si na všechno vzpomněli v tu pravou chvíli. Nemyslím si, že tady bychom ještě byli nejchytřejší, ale s naším vzděláním ze základní školy bychom určitě k těm nejchytřejším mohli patřit. A protože se do určité omezené míry jednalo o meritokracii, mohli bychom předávat své zkušenosti, i se naučit něco, s čím jsme se nesetkali. No a při dobrém žaludku, kdo ví, možná i post Ceasara by byl před námi v ohrožení.
Potom přišel středověk. Věk nevědomosti, násilí, špíny. Věk plný předpojatosti a ovládání lidských myslí malými skupinkami pragmatických vůdců. Tam by se mi nelíbilo, tam by mě s mými vědomostmi asi brzy odeslali za generacemi, které stavěly ony pyramidy. Nicméně i v této době bychom si určitě dokázali svoje prostředí přizpůsobit k obrazu svému.
A jsme u renesance. Tam už bychom začali mít potíže. Naše základní znalosti by zcela jistě stačily na pohodlný život, ale stále častěji bychom se setkávali s lidmi, kteří by něco říkali a my bychom tomu vůbec, ale vůbec nerozuměli. Nové vynálezy, nové myšlenky, to by bylo něco, co by nás poprvé v dějinách poslalo do knihovny studovat. Pokud bychom tedy našli nějakou, ve které by potřebné učivo bylo k nahlédnutí.
No a průmyslový věk? Tam už by nám základní škola nestačila. Mnohdy ani ta střední.
Co jsem tím vším chtěl vlastně říct? Chtěl jsem říct, že znalosti, které stačí jeden den, nemusí stačit den druhý. Chtěl jsem tím říct, že nároky na úspěch jsou stále větší a větší a vyžadují stále větší množství dovedností a znalostí. A víte co? Docela by mě zajímalo, kolik toho bude muset člověk vědět a znát za takových tisíc roků. A jestli se potom někdo otočí zpátky, podívá se na rok 2020 a řekne si „ti se měli, tak málo toho znali a přesto z nich mohli být tradeři“.
Michal Uma
