BREXIT průvodce – vše, co potřebujete vědět (2019)

Termín „Brexit“ se stal poslední dobou velmi často zmiňovaným tématem, který uplynulé dva roky výrazně ovlivňuje vývoj jak na politické, tak ekonomické scéně. Tento článek má posloužit jako shrnutí toho, co se kolem Brexitu zatím událo, a hlavně také to, co po něm bude následovat a jaký vliv to může mít na kapitálový/finanční trh.

V článku se dozvíte:

1. Co je to Brexit
2. Jak k Brexitu došlo?
3. Důsledek referenda
4. Vyjednávání o vystoupení
5. Odchod Spojeného království z EU

1. Co je to Brexit

Brexit (z angl. Britain a exit) je zkrácené označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) v Evropské unii.

2. Jak k Brexitu došlo?

V roce 2015, na základě předvolebního slibu v Davida Camerona (tehdejšího nově zvoleného předsedy vlády a předsedy Konzervativní strany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) došlo v prosinci k přijetí Zákona o evropském referendu.

David Cameron, který vždy vystupoval jako spíše pro evropský politik, tento zákon vnímal jako způsob, kterým si lze ověřit, že národ Spojeného království je spokojený se současnou podobou EU, a že má zájem se v tomto spolku dále integrovat. Na druhé straně lze toto referendum vnímat jako odpověď proti-evropským (euroskeptickým) politikům (např. UKIP).

Dne 23. června 2016 bylo v celostátním referendu rozhodnuto, že Spojené království má opustit EU. Nutno dodat, že rozhodnutí referenda nebylo zcela jednoznačné: 51,9 % pro možnost „Odejít“ (Leave) a 48,1 % pro „Zůstat“ (Remain). Tato nejednoznačnost se později projevila a stáje projevuje při vytváření podmínek, za který Spojené království opustí Evropskou unii.

3. Důsledek referenda

Krátce po zveřejnění konečného výsledku referenda David Cameron rezignoval na pozici předsedy vlády. Od té chvíle začíná na britské politické scéně přechodné, poměrně nestabilní, období. V roce 2017 Theresa Mayová, nová předsedkyně Konzervativní strany Spojeného království a nově jmenovaná předsedkyně vlády, která má Spojené království vyvést z EU, vyhlašuje předčasné volby do parlamentu, aby si upevnila své postavení v dolní komoře parlamentu (Houses of Commons).

K upevnění pozice ale nedošlo, právě naopak, lze říct, že předčasné volby spíše přispěly k větší destabilizaci. Zatímco britští konzervativci ztratili 13 křesel, labouristé (opoziční strana) si polepšili o 39 křesel.

Dne 29. března 2017 premiérka Mayová prostřednictvím dopisu adresovaného předsedovi Evropské rady EU – Donaldu Tuskovi – oficiálně zahajuje odchod Spojeného království z EU aktivací článku 50 Lisabonské smlouvy. Tento článek říká, že každá členská země má možnost vystoupit z EU a zároveň stanoví konečné datum, do kdy má členská země vystoupit – 2 roky od aktivace článku. Tímto dopisem Mayová oznámila, že dne 29. března 2019 Spojené království vystoupí z Evropské unie. Úkolem Mayové je ve dvouletém období vyjednat z EU co nejlepší podmínky pro Spojené království, tak aby národní ekonomika utrpěla po vystoupení co nejmenší škody.

4. Vyjednávání o vystoupení

Pokud chceme vytvořit jakýsi makroekonomický výhled, který nám ukáže, co se stane, až Spojené království opustí EU musíme velmi pozorně sledovat průběh vyjednávání mezi Spojeným královstvím a jejími (obchodními) partnery.

4.1 Od aktivace do ledna 2019

Po aktivaci článku 50 začíná premiérka Mayová vyjednávání v Bruselu s lídry a vyjednávacími týmy členských států. Na základě těchto vyjednávání Mayová sestavila svoji dohodu o Brexitu, kterou předložila 15. ledna 2019 ke schválení. Problém této dohody byl, že Theresa Mayová tuto dohodu vyjednala s EU víceméně sama se svou vládou „za zavřenými dveřmi“, aniž by jí podrobně prodiskutovala se členy parlamentu.

Tato skutečnost vedla k tomu, že Mayová 15. ledna utrpěla největší „porážku vládního návrhu“ v historii – 202 hlasů „pro návrh“ a 432 hlasů „proti návrhu“.

Porážka Mayové v parlamentu vedla ke zvýšení nejistoty o ekonomickém osudu Spojeného království a možnost tzv. no-deal brexitu (=situace, kdy Spojené království opustí EU za jakýkoliv podmínek dne 29. března 2019, nehledě na to, zda existuje dohoda o vystoupení nebo ne).

4.1 Od aktivace do ledna 2019

Po aktivaci článku 50 začíná premiérka Mayová vyjednávání v Bruselu s lídry a vyjednávacími týmy členských států. Na základě těchto vyjednávání Mayová sestavila svoji dohodu o Brexitu, kterou předložila 15. ledna 2019 ke schválení. Problém této dohody byl, že Theresa Mayová tuto dohodu vyjednala s EU víceméně sama se svou vládou „za zavřenými dveřmi“, aniž by jí podrobně prodiskutovala se členy parlamentu.

Tato skutečnost vedla k tomu, že Mayová 15. ledna utrpěla největší „porážku vládního návrhu“ v historii – 202 hlasů „pro návrh“ a 432 hlasů „proti návrhu“.

Porážka Mayové v parlamentu vedla ke zvýšení nejistoty o ekonomickém osudu Spojeného království a možnost tzv. no-deal brexitu (=situace, kdy Spojené království opustí EU za jakýkoliv podmínek dne 29. března 2019, nehledě na to, zda existuje dohoda o vystoupení nebo ne).

4.2 Hlasování o pozměňovacích návrzích 27. února 2019

Ačkoliv právně závazná rozhodnutí v otázkách Brexitu jsou rozhodnutí schválena parlamentem a vládou, v dolní komoře parlamentu se debatují rovněž i pozměňovací návrhy (angl. amendments). Hlasování o pozměňovacích návrzích sice nejsou právně závazné, ale díky nim je možné sledovat náladu v parlamentu čili směr, kterým by se Mayová měla ubírat, pokud chce pro svou dohodu nasbírat potřebný počet hlasů.

V rámci hlasování o pozměňovacích návrzích dne 27. února Labouristická strana Spojeného království (v čele s Jeremy Corbynem) představila v parlamentu svůj alternativní plán pro Brexit, který navrhoval, že Spojené království by setrvalo v celní unii a s tím by si zachovala i většinu obchodních vazeb. Tento návrh byl parlamentem zamítnut v poměru 240-323. Hned po zamítnutí Jeremy Corbyn prohlásil, že labouristická strana podpoří druhé referendum o Brexitu – návrh na uspořádání druhého referenda by labouristická strana měla předložit v blízké době.

4.3 Hlasování 12. března – Návrh Mayové podruhé

Dne 12. března proběhne v parlamentu hlasování, které se rovněž oficiálně označuje jako tzv. „meaningful vote“, to značí, že toho hlasování už je právně závazné a je uznávané jako „parlamentem schválený výsledek vyjednávání s EU“.

Hlasovat se bude znovu o návrhu Theresy Mayové. Je velmi pravděpodobné, že dojde opět k zamítnutí, protože EU odmítla přehodnotit svoje vyjednávací pozice, ale ujistila Mayovou o dodržení tzv. „Irské pojistky“ – konceptu, který zabrání vytvoření pevné hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, pokud Spojené království a EU nedojde k vzájemné shodě.

Pokud by došlo ke schválení návrhů Mayové – což je velmi nepravděpodobné – Spojené království by opustilo EU 29. března podle postupu popsaného v návrhu. Pokud dojde k zamítnutí, bude se o dalším vývoje Brexitu hlasovat 13. března.

4.5 Ekonomická hrozba jménem „No-deal Brexit“

V případě, že by Spojené království opouštělo skutečně EU bez dohody (no-deal) znamenalo by pro podnikatele ve Spojeném království velkou dávku nejistoty – hlavně pro ty velké.

Londýn byl před Brexitem jedním z prvních dvou největších finančních center na světě a v Londýně (nebo ve Spojeném království) mají ústředí i mnohé nadnárodní nefinanční korporace: Shell, Tesco, Unilever, Vodafone, BP a další. V případě prodlužování současného stavu – období nejistoty z budoucnosti – může dojít k tomu, že výše zmíněné korporace se mohou rozhodnout přesunout svá centra do některého ze států Evropské unie.

Příkladem tohoto jednání může být společnosti Unilever (třetí největší společnost ve Spojeném království), která se na podzim roku 2018 snažila přesunout své ústředí do nizozemského Rotterdamu. Toto rozhodnutí bylo ale nakonec akcionáři společnosti zamítnuto. Je nutné poznamenat, že Unilever uvažoval o přesunutí ještě před tím, než byl návrh Mayové zamítnut – čili v období, kdy ekonomická nejistota nebyla tak velká. Podobné chování můžeme očekávat i od další společností, jak finančních, tak nefinančních.

Odsun vedení společností do zahraničí by mělo primární (s velkou pravděpodobností negativní dopad) na HDP Spojeného království, ale na druhou stranu také vliv na společnosti samotné – na jejich akcie. Byť přesunutí společnosti může být pro firmu výhodné, neznamená to automaticky, že vliv na jejich akcie musí být rovněž pozitivní. V případě Brexitu je nutno sledovat hlavně mezinárodní společnosti, ve kterých máme zainvestované své prostředky – během Brexitu mohou vykazovat velkou míru nestability.

4.5 Hlasování 14. března – Pokud dohoda, tak kdy?

Pokud parlament zamítne v předchozím hlasování (13. března) opuštění EU bez dohody, tak se parlament sejde ještě 14. března, kdy se bude jednat o tom, zdali a o kolik by měl být Brexit odložen. Poté, co parlament projedná o kolik by měl být Brexit odložen, je nutné ještě nechat schválit toto odložení EU.

V tomto případě záleží, jak o kolik moc bude chtít Spojené království Brexit odložit. Podle Jean-Claude Junkera je možné odložit Brexit až o dva roky. Problém by podle něj naopak nastal, pokud by Spojené království usilovalo o několika denní/týdenní odklad, který by jenom prodloužil celkové období nejistoty.

Pokud by parlament 14. března odhlasoval, že nechce usilovat o prodloužení, vedlo by to k tomu, že by Spojené království opustilo EU bez dohody – s riziky, která byly uvedeny výše.

5. Odchod Spojeného království z EU

Až do 14. března zůstává datu 29. března 2019 posledním dnem, kdy je Spojené království členem Evropské unie. Pokud všechna hlasování v průběhu března skončí „neúspěchem“ tak se datum 29. března 2019 stane historickým datem pro moderní Spojené království.

Další vývoj Brexitu

Dopad Brexitu na finanční trhy, resp. jeho vliv na investory, bude značný. Problémem zůstává, že vlivem velké nejistoty, která je do jisté míry vytvořena nejednoznačným postupem vlády a parlamentu, není možné zcela přesně určit jakým způsobem a jak moc se Brexit společností dotkne. Samozřejmě největší volatilita se dá očekávat u společností, které operují napříč EU (popř. světem) a díky členství v EU mají jisté obchodní/provozní výhody, a tudíž by pro ně bylo výhodnější přesunout svou organizační strukturu do zahraniční (do státu EU), a tím si zachovat jisté výhody i za cenu rizika možných „počátečních neúspěchů“ nového vedení.

Rovněž je nutné uvážit tu skutečnost, že v případě no-deal Brexitu by mohl dojít ke zdražení dovážených výrobků a služeb z EU, a tak tuzemští výrobci mohou získat jistou výhodu a stát se levnější (přijatelnější) variantou. Na straně tuzemských společností tedy klidně můžeme očekávat i nějaký nárůst. Společnost, která do Brexitu spíše své služby a produkty vyvážela do zahraniční může časem nahradit dosavadního (zahraničního) konkurenta.

S příchodem Brexitu je tedy velmi pravděpodobné, že se trh, v tom ekonomickém slova smyslu, může začít značně přetvářet a může dojít ke značné obměně hierarchie firem, které doposud vládly trhu.