Dnes sa viackrát písalo o tom, že intervencia SNB v roku 1978, ktorá bola vedená v podobnom duchu, zlyhala. Vtedy zabránila SNB posilňovaniu meny iba na úkor importovania silnej inflácie, ktorá dosiahla hodnotu 7% a tak bol boj proti posilňovaniu meny kontraproduktívny. Avšak netreba zabúdať, že vtedy sa globálna inflácia pohybovala nad 10%. V súčasnosti je situácia radikálne odlišná. Hrozia deflačné tlaky a preto si myslíme, že krok SNB bude úspešný. Dokonca až tak úspešný, že CHF by mohol oslabiť aj ďaleko nad 1,20.

trochu jiný pohled na důvody SNB akce - Switzerland: When Safe Havens Turn Dangerous

In the case of Switzerland, the combined balance sheets of UBS (UBS) and Credit Suisse (CS) are over five times the size of the Swiss economy.As a result, if these banks were to descend into crisis, the government would not have the capacity to fully intervene and could instead get pulled under by the weight.

Second, UBS and Credit Suisse are exposed to the debt crisis currently unfolding across Europe.While the direct exposure of both banks to Greece is considered immaterial at less than 3%, the potential spillover effects into Eastern European economies such as Hungary could prove far more problematic.This is due to the fact that these institutions extended business and consumer loans for years totaling in the billions of francs across Eastern Europe.

The rapid strengthening of the Swiss franc has already amplified the strain on the ability of these Eastern European borrowers to service or repay these loans.And if a Greek default resulted in a regional crisis, the potential loan losses for these banks coming from the region could prove debilitating.

Swiss central bank may be intervening via FX options - The SNB's actions mean it is taking a big gamble that European policymakers will succeed in coming up with a solution to the debt crisis that will help the euro and take some of the pressure off the franc

Řekl bych, že se SNB poučila a zvolila pro ni daleko levnější metodu intervence. Že tím pomáhá EUR je již jisté. Pet

Analyzy se předhánějí s prognozami, ale jedno téma se opakuje - je situace stejná jako v r. 2008 - mnoho o tom svědčí. Zde je trochu jiný pohled na situaci - skrze peněženku USA spotřebitele -    USA TODAY reported in May that the median household income in the U.S. before taxes is slightly below $50,000, or about $4,150 per month. The $369 that families spent the previous month on gas represented 8.9 percent of monthly household income. Since 2000, the average is about 5.7 percent. For the year, the figure is 7.9 percent.

Only twice before have Americans spent this much of their income on gas. In 1981, after the last oil crisis, Americans spent 8.8 percent of household income on gas. In July 2008, when oil price spiked, we spent more than 10 percent of our income on gas.  pet

Je zvykem se na tomto vláknu alespoň teoreticky připravit na možné scénáře vývoje na FX. Analýza - Dolarové otazníky babího léta  - nám změnu chování na USD mohe přibléžit. pet

Čína a Švýcarsko     V době, kdy nepolevuje boj Číny s inflací, je dobré mít na paměti, že jedním z nástrojů, které k tomu může efektivně použít, je posílení její měny. Argumentů pro a proti se najde dost. Pokud by se ale rychlost posilování renminbi přece jen zvýšila, znamenalo by to menší poptávku po dolarových aktivech, tedy i po dolaru. Čínská centrální banka PBoC by totiž již nemusela nakupovat tolik amerických aktiv, zejména vládních dluhopisů. Pokud by jí navíc ještě více zachutnala kuchyně Evropská, s kterou stále více flirtuje, dolaru to jistě neprospěje (americké ekonomice ano).

Opačný efekt může na dolar mít krok švýcarské centrální banky. Ta stanovila limit na kurz franku, což znamená, že proti němu bude v případě potřeby nakupovat eura. V prvním sledu by to mohlo podpořit kurz této ošklivky, pokud ale bude SNB své portfolio následně diverzifikovat, může to dolaru přinést nějakou podporu (viz například argumentace Gavyna Daviese). Ve světle výše uvedeného bych ale na tento efekt moc nevsázel.

Bonanza?    Americké akcie v posledních týdnech trpí mnohem méně než jejich evropské protějšky, dolar má ale dlouhodobě onu vlastnost, že domácím investorům maže minimálně velkou část akciový zisků generovaných na americkém trhu (platívalo to ale i o ztrátách). Výše uvedené mě zatím nevede k názoru, že by se na tom mělo něco systematicky změnit.

To ale nevylučuje, že se krátkodobě neobjeví dolarová bonanza (viz Suma sumárum: Eurodolarové bonanzy, antibonanzy a vše mezi nimi). Ta by vyžadovala zlepšující se výhled v USA (QE3, fiskální stimulace, zázrak...) kombinovaný se špatnou situací v Evropě a nešvýcarizující korunou. Americké akcie by tak šly nahoru a dolar by posiloval k euru a koruně (či by k nim alespoň neoslaboval).

Schopnost EU elity dělat jednoduché věci složitě je bezbřehá, na druhou stranu - mít za to co oni, tak se asi o smysluplnou změnu nesnažím. Článek samozřejmě doporučuji a dovolím si malou ukázku. pet

Does the euro have a future - To resolve a crisis in which the impossible becomes possible it is necessary to think about the unthinkable. To start with, it is imperative to prepare for the possibility of default and defection from the eurozone in the case of Greece, Portugal, and perhaps Ireland.

To prevent a financial meltdown, four sets of measures would have to be taken. First, bank deposits have to be protected. If a euro deposited in a Greek bank would be lost to the depositor, a euro deposited in an Italian bank would then be worth less than one in a German or Dutch bank and there would be a run on the banks of other deficit countries. Second, some banks in the defaulting countries have to be kept functioning in order to keep the economy from breaking down. Third, the European banking system would have to be recapitalized and put under European, as distinct from national, supervision. Fourth, the government bonds of the other deficit countries would have to be protected from contagion. The last two requirements would apply even if no country defaults.

All this would cost money. Under existing arrangements no more money is to be found and no new arrangements are allowed by the German Constitutional Court decision without the authorization of the Bundestag. There is no alternative but to give birth to the missing ingredient: a European treasury with the power to tax and therefore to borrow. This would require a new treaty, transforming the EFSF into a full-fledged treasury.

That would presuppose a radical change of heart, particularly in Germany. The German public still thinks that it has a choice about whether to support the euro or to abandon it. That is a mistake. The euro exists and the assets and liabilities of the financial system are so intermingled on the basis of a common currency that a breakdown of the euro would cause a meltdown beyond the capacity of the authorities to contain. The longer it takes for the German public to realize this, the heavier the price they and the rest of the world will have to pay.

Jim Rogers: Až zkrachuje Řecko, skupte všechna eura!

China to 'liquidate' US Treasuries - Beijing aims to run down its portfolio of US debt as soon as safely possible. "The incremental parts of our of our foreign reserve holdings should be invested in physical assets," said Li Daokui at the World Economic Forum in the very rainy city of Dalian – former Port Arthur from Russian colonial days.

So what Li Daokui said is not bad for the dollar as such. He said there is "$10 trillion" waiting to be invested in the US, if America will open its doors. It is bad for bonds – or will be. The money will go into strategic land purchases all over the world, until the backlash erupts in earnest. It will go into equities, until Capitol Hill has a heart attack. It will go anywhere but debt. Yet another reason to be careful of 10-year Treasuries and Bunds below 2pc yields. There is a big seller out there, just itching to let go.

Co dodat - poptávku po USD by to zvednout mohlo, pokud USA k prodejům vůbec svolí( asi něco za něco - třeba USA ropa do Chiny, nebo zlepšení přístupu na trh) a pokud by China neplatila přímo bondy. Závěr pro FX - USDJPY v případě realizace tohoto scénáře jde k 70,-. Pet 

Pokles a pád amerického impéria

Vláda Spojených států a její mediální presstitutky plýtvají časem a energií, když vytvářejí hysterii kolem neexistující „krize dluhového stropu“. Po přečtení „zpráv“ z ministerstva propagandy a svědectví o hlouposti americké vlády je zbytek světa ohromen nezralostí „jediné světové supervelmoci.“

Jaký typ velmocí to je, diví se svět, která je ochotná do poslední chvíle přesvědčovat svět, jenž drží své bankovní rezervy v amerických státních dluhopisech, že americká vláda nebude splácet dluh? Všechny země světa mají dnes obavy z úsudku a duševního zdraví země s největším jaderným arzenálem na světě.

Je to úspěch Republikánů, kteří obyčejné a běžné zvýšení limitu stropu dluhu, událost, která nastala pravidelně několikrát v průběhu mého života, proměnili v krizi, jež ohrožuje světový finanční systém. Aby bylo jasno, nikdy neexistovalo naprosto žádné riziko insolvence USA, protože prezident Obama má pravomoc ustanovenou direktivou číslo 51 vydanou presidentem G. W. Bushem, která prohlásila riziko bankrotu státu za situaci národního ohrožení, zrušila dluhový limit i pravomoc Kongresu spravovat státní kasu a vyřešila potřebu úvěrů k financování americké vlády a jejich válek.

To, že americký tisk vůbec někdy bral tuto vysoce medializovanou „krizi“ vážně, jen dokazuje jeho postavení prostitutky.

Americký veřejný dluh roste příliš rychle oproti americkému HDP, i když je stále nižší než podíl na HDP za druhé světové války. Problém, který je ignorován idioty ve Washingtonu a prestitutkami je v tom, že dluh roste ve vztahu k ekonomice, protože ekonomika neroste, ale válečné výdaje ano.

Proč ekonomika neroste? Neroste, protože byla offshorována. To, co dříve byl HDP Spojených států produkovaný v Gary, Indianě, St Louis, Detroitu, Silicon Valley a dalších místech USA, je nyní HDP Číny, Indii, Indonésie a dalších zemí, kde lze manuální práci a služby najmout za nižší platy než v USA.

Co způsobí tento offshoring? Odpověď je jasná. HDP USA, příjmy spotřebitelů, pracovní příležitosti a daňová základna opustí zemi. Zato firemní zisky a odměny se zvýší v důsledku nižších pracovních nákladů.

Pro koho je to výhodné? Odpověď zní, že je to dobré pouze pro Wall Street, firemní akcionáře a vedení podniků. Jejich příjmy rostou a HDP klesá spolu s pracovními příležitostmi pro Američany a daňovým základem pro vládu.

Dalším ničitelem amerických ekonomických vyhlídek byla deregulace finančního sektoru. Ekonomové razili teorii, že trhy jsou samoregulační a vytvořili iluzi, že nenasytnost není žádný problém. Wallstreetským uším to znělo jako rajská hudba a šustění bankovek. Předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan a americké ministerstvo financí v područí Wall Streetu naskočilo na palubu. Lidé jako Brooksley Bornová, kteří měli podle amerického práva na starost regulaci derivátů, byli vyhnáni z úřadů předsedy FEDu, amerického ministra financí i předsedy burzovního dohledu.

Finanční instituce osvobozené od Glass-Steagallova zákona, osvobozené od požadavků na kapitálovou přiměřenost a zbavené dohledu, okamžitě pákovali dluh vysoce nerealistickými sázkami do úžasné výšky. Když se celá machinace provalila, Federální rezervní systém USA půjčil americkým a zahraničním bankám 16,1 bilionu dolarů dolarů, částku větší než je národní dluh a roční HDP Spojených států.

Kde FED vzal těch 16,1 bilionů amerických dolarů, aby je půjčil? Vytvořil je z čistého vzduchu stiskem tlačítka Enter na počítači.

Zatímco Federální rezervy vytvářely 16,1 bilionů amerických dolarů v nových úvěrech pro soukromé banky, jim zachraňované banky rozhrnovaly buldozery zastavené domy vystěhovaných Američanů. Takže v Americe, světlu světa, jsou američtí občané vyhozeni ze svých domovů, aby banky mohly srovnat buldozerem jejich domovy. To dává smysl jen v Americe.

A nejsou to jen Američané, kteří se stali bezdomovci kvůli politice Spojených států. Afghánci, Pákistánci, Iráčané, Jemenci, Somálci, Libyjci ztrácejí své domovy kvůli americké politice. Americké války proti těmto národům společně s podporou armádního a bezpečnostního rozpočtu navíc představují 75 % deficitu rozpočtu USA. Náklady na tyto války ve skutečnosti překročí budoucí rozpočtové úspory z dohody o omezení dluhu. Jinými slovy – jde o náklady na války, které činí z milionů cizinců bezdomovce, spotřebovávají příjmy, které federální vláda mohla použít, aby Američany udržela ve svých domovech a učitele ve školách. Mnozí republikáni tvrdí, že mají obavy z amerického veřejného dluhu, ale neobávají se natolik, aby řešili tento svůj problém snižením 1,2bilionového vojenskobezpečnostního rozpočtu nebo zvýšením nízké daňové sazby pro ultrabohaté.

Podívejte se na tyto titulky z webových stránek skupiny Stop NATO ze 30. července, tedy jen dva dny před konečným termínem, v němž mohly Spojené státy jít do platební neschopnosti:

Americká armáda se usídlila v Austrálii, aby čelila Číně

Výzva k rozšíření americké operace proti povstalcům na Filipínách

USA by mohly zmodernizovat polské válečné lodě pro Baltské moře

Bulharsko: Pentagon pokračuje v modernizaci vojenské základny

USA používá rumunské letecké základny k dodávkám pro afghánskou válku

Stanice americkoafrického partnerství ve východní Africe

Mongolsko: USA vedou NATO a jeho vojenské spojence ve vojenském cvičení

Libyjská válka: více než 17 000 leteckých misí NATO, téměř 6 500 úderů

Velká scéna: Válka proti Libyi je válkou proti Africe

Co probůh vede zemi, která čelí bankrotu a neschopnosti splácet, aby prováděla vojenská cvičení v Mongolsku a Střední Asii? Co má NATO, vytvořené jako protipól sovětské expanzi do Západní Evropy, co dělat v Mongolsku? Proč jsou nezbytné tyto výdaje na zbrojení, a ne výdaje, aby nerostly počty amerických bezdomovců, zatímco jsou likvidovány domy? Proč republikáni neposlouchají, když multimiliardář Warren Buffett říká, že sazba daně z jeho obrovského příjmu je nižší než sazba daně z příjmu jeho sekretářky?

Odpovědí je, že republikáni mají jen jeden program: Válku. A republikáni chtějí financovat tuto válku nikoliv zdaněním vysokých příjmů, ale ořezáním podpůrných programů pro ty, co jsou na dně či na ulici.

Pojďme rovnou k věci: Dokonce i když ke všem škrtům skutečně dojde, oslabení ekonomiky povede k novým návrhům deficitů, které zničí očekávané úspory z dohody o omezení dluhu. Co pak bude vláda dělat?

Až američtí politici pochopí, že hospodářství bylo přesunuto do zahraničí, a učiní kroky k tomu, aby je přivedli zpět domů, nebude existovat žádný problém s řešením problémů Ameriky se zadlužením a nezaměstnaností.

Kdo čte mé odkazy a občasné úvahy, zná moji představu o změně, která nutně ovlivňuje FX a vliv bude pokračovat. ČL.uvádí změny, které musí akcetovat HF aby přežili. Pet

Zaběhlé strategie hedge fondů troskotají, čím chtějí bít dekádu černých labutí?

Nebo snad čtvrtá? - Bude zajímavé sledovat kdo bude v devalvaci úspěšnější USA nebo EU, oba bloky nasadili velké kalibry, oba tlačí čas, oba se tváří, že to dělají s ohledem na stabilizaci. Jaká je realita? - USA má gigantický dluh a prý budou šetřit, byť je hospodářství na prahu recese. EU - ECB si nerozumí, ale to nebrání ECB provádět relativní QE - nákup PIIGS bondů a následná sterilizace.  EU státy šetří již skoro rok. Nicméně jde o banky. Řekl bych, že tenhle faktor bude rozhodovat.Dojde na určitou formu znárodnění bank - privatizace jihoevropského majetku pod křídla mocného severského "přítele"( že to bude za výhodnou cenu? - to je teď jedno). Pet

Vliv na měny? - řekl bych, že pohyby na crosech jsou čitelnější než na majors a je jednodušší na jejich pohybech profitovat.?

Je čas, aby Německo opustilo eurozónu ? - řešením by bylo to, co navrhuje bývalý šéf německého svazu průmyslu Hans-Olaf Henkel. Rozdělit eurozónu do dvou bloků s tím, že euro by si ponechala unie středozemních zemí v čele s Francií. Pak by přišla devalvace, ale nebyla by snížena hodnota závazků v eurech. Riziko defaultu a bankovní krize by ovšem nevzrostlo, naopak. Německý blok by zavedl vlastní měnu a rekapitalizoval své banky, aby pokryly ztráty z eurových dluhopisů. Je pravděpodobné, že celkové náklady by byly nižší, než pokud by pokračoval status quo. A dlouhodobý přínos by byl mnohem větší. Možná přišel čas, aby Německo opustilo eurozónu