Když „to vyšlo“, ale my jsme u toho nebyli
Mně i dalším traderům se tenhle scénář děje často.
Výborný setup, čistý tradingový scénář, perfektní místo vstupu.
Trh se přiblíží, ale spread nebo mikropohyb způsobí, že čekající příkaz se neaktivuje.
A pak už jen sledujeme, jak cena letí přímo tam, kam měla.
Jinými slovy: strategie fungovala, jen my jsme nebyli součástí.
Tenhle typ situace zní banálně, ale psychologicky je to jeden z nejvíce náročných momentů. Protože v nás aktivuje pocit, že jsme „těsně minuli šanci“.
A to je z hlediska mozku extrémně silný spouštěč.
Proč to bolí víc než ztráta
Neurověda mluví o konceptu „near miss“, tedy „těsně vedle“.
Je to známý efekt z psychologie hazardu: když hráč těsně mine výhru, aktivuje se stejná dopaminová oblast jako při výhře samotné.
Mozek to interpretuje jako:
„Měl jsem to. Byl jsem blízko.“
A právě to spustí největší emoční reakci – touhu jednat. Ne logicky, ale reflexivně.
V tradingu to vede k typickým chováním:
- posouvání vstupu blíž
- impulzivní market vstupy „ať už tam jsem“
- zbytečná dodatečná aktivita
- snaha vynutit si další obchod, protože „mi jeden utekl“
Nejde o chamtivost.
Je to dopaminový systém, který krátce exploduje, ale zároveň nedostane odměnu.
Tohle je přesně kombinace, která vede k impulsivním vstupům.
Těsně před TP: nejtěžší moment disciplíny
Druhá verze stejného problému je ještě bolestivější.
Trh jde krásně naším směrem, chybí centimetr do targetu...
a pak se otočí.
Někdy rychle, jindy pomalu, ale o to krutěji.
Trader pak často říká:
„Měl jsem to vzít ručně.“
„Stačilo posunout TP o kousek.“
Jenže tohle je retrospektiva, ne strategie.
Blízkost cíle aktivuje anticipaci úspěchu, která je mnohem silnější než samotný úspěch.
Tělo je už v systému odměny – jenže odměna nepřijde.
A mozek to cítí jako ztrátu, i když šlo jen o nerealizovaný profit.
Proč nás to rozhodí víc než klasická ztráta
Je to jednoduché:
Ztráta je konec.
Promeškaná příležitost je otevřená smyčka.
A otevřená smyčka vytváří v hlavě napětí.
Mozek chce „dokončit větu“.
Proto přichází chuť:
- vstoupit znovu,
- honit trh,
- nebo upravit plán „jen tentokrát“.
Co s tím v praxi?
1. Zadávat vstupy s vědomím, že trh tohle "prostě dělá"
Spread není problém.
Neaktivovaný vstup není problém.
Je to přirozená vlastnost trhu.
Ne něco, co vyžaduje opravu.
2. Mít připravenou větu na efekt „těsně vedle“
V praxi se osvědčuje krátká kotva typu:
„Zmeškané obchody prostě nejsou moje.“
„Buď mě to samo nabere nebo nenabere, nic jiného.“
Zní to jednoduše, ale funguje to jako brzda impulsu.
3. Nehodnotit scénář podle toho, jestli se příkaz aktivoval
To je častá chyba.
Správná otázka zní:
Byl scénář kvalitní?
Ne:
Vydělal bych zrovna na tomto tradu?
4. Pracovat s dopaminem, ne s cenou
I minulé obchody, které „těsně utekly“, způsobují dopaminové rozkolísání.
Pomáhá krátká pauza – tři minuty off-screen.
Mozek se uklidní.
Tělo se vrátí do neutrálu.
Proto velmi doporučuji traderům věnovat se meditaci či dechovým cvičením.
Závěr
Nerealizované obchody a otočky těsně před TP nejsou technické problémy.
Jsou to zkoušky nervového systému.
Obchod, který „skoro vyšel“, je psychologicky náročnější než obchod, který skončí ztrátou – protože mozek ví, že jsme byli blízko.
A právě proto je to jedna z nejdůležitějších oblastí disciplíny.
Uchovat si nadhled ve chvílích, kdy jsme „těsně před cílem“, je schopnost, která odlišuje tradera, který jedná podle plánu, od tradera, kterého řídí impulz.
Pepa Zeman
Tým FXstreet.cz
